Jabka z borovice

Monika Hojná ve vzpomínkové knize Jabka z borovice čtenáři představuje své dětství prožité na osadě Borovice, části obce Libníkovice u Hradce Králové. Krátké texty proložené úryvky z (tehdejších) deníčků a (současnými) básněmi nápaditě a poeticky zaznamenávají 70. a 80. léta minulého století prostřednictvím dětských prožitků. Dílo nabízí s odstupem čtyř desítek let neotřelý pohled na život na venkově, tak jak si jej dodnes mnozí padesátnici pamatují.

Knihu formátu A5 a rozsahu 100 stran nejlépe představí úryvek: „V rohu dvorku u králíkáren mám svoji domácnost pod otevřeným nebem. Je tu stůl z prken, lavice, na stole obměňuju v láhvi od piva kytku z kopretin, zvonečků, řebříčku a jedovatého žlutého pryskyřníku, kterým máme zaplevelený palouk. Prý proto, že má moc kyselou půdu. Vím, že tuhle rostlinu nemám jíst, ale je hezká. A králíkům nevadí. V plecháčku vařím oběd z vody, písku, kamínků, zvu svého muže, nejčastěji Jindru, ať se nají, abychom pak mohli vyjet s kočárkem na procházku. Jindra si sedne na lavici, pohrabe se v jídle, já do kočárku položím medvěda Ferbáska a vyjíždíme škvárovou cestou nahoru ke schránce a pak po asfaltce dál, až ke zbořeništi, kde končí řádka domů a otevírá se pole.“